Bitva u Saratogy

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: upravit překlad - faktickou správnost, gramatiku, sloh, zmatečnost úvodních sekcí

Bitva u Saratogy
konflikt: válka o americkou nezávislost
Gen. John Burgoyne kapituluje u Saratogy, John Trumbull 1822 Kapitulující britský gen. John Burgoyne odevzdává americkému gen. Horatio Gatesovi, svůj meč, který ho ovšem odmítá převzít.
Trvání	19. září a 7. října 1777 (Britové kapitulovali 17. října)
Místo	Stillwater, Saratoga County New York
Souřadnice	42°59′56″ s. š., 73°38′15″ z. d.
Příčiny	Americká revoluční válka
Výsledek	Freemanova farma : * Britské vítězství Bemis Heights: * Americké vítězství Britská kapitulace 17. října
Strany
13 britských kolonií Kanadský pomocný pluk Království Velké Británie Provincie Quebec (1763-91) Američtí loyalisté Hesensko-Kasselsko [Hesse-Hanau Vévodství Braunschweig
Velitelé
Horatio Gates Benedict Arnold Benjamin Lincoln Enoch Poor Ebenezer Learned Daniel Morgan James Livingston John Burgoyne Simon Fraser Friedrich Adolf Riedesel
Síla
9,000 (první bitva)[1] přes 12,000 (druhá bitva)[2] přes 15,000 (v okamžiku kapitulace)[3] 7,200 (první bitva)[4] 6,600 (druhá bitva)[2]
Ztráty
90 mrtvých 240 raněných[5][6] 440 mrtvých 695 raněných 6,222 zajatých[5][7]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitvy u Saratogy proběhly dvě, a to 19. září a 7. října 1777. Někdy se k těmto střetům počítá i bitva u Benningtonu z 16. srpna 1777. Boje přinesly Američanům rozhodující vítězství nad Brity na severním válčišti americké války za nezávislost.

Začátkem roku 1777 trvaly boje už téměř dva roky, výsledek byl nejistý a Britové se proto rozhodli změnit strategii. Hodlali oddělit území Nové Anglie od území jižních kolonií. Kampaň začala dobře, ale vše se zpomalilo kvůli logistickým problémům. Britský generál John Burgoyne vedl velkou invazní armádu na jih z Kanady údolím Champlainova jezera, kde se měl setkat s další částí britské armády pochodující na sever z New Yorku, a další britskou silou, která pochodovala směrem na východ od jezera Ontario. Tyto jednotky ovšem nedorazily a generál Burgoyne se ocitl uprostřed amerických sil na severu státu New York osamocen. Přesto dosáhl malého taktického vítězství nad generálem Horatio Gatesem a kontinentální armádou v bitvě u Freemanovy farmy 19. září, ovšem to ho stálo mnoho obětí. I tyto malé zisky byly smazány, když znovu zaútočil na Američany v bitvě na výšinách Bemis Heights 7. října. Tady Američané zajali část britské obrany. Burgoyne byl nucen ustoupit neboť jeho armáda byla obklíčena mnohem větší americkou silou, což ho 17. října donutilo ke kapitulaci. Zprávy o Burgoynově kapitulaci přispěly k formálnímu vstupu Francie do války jako amerického spojence. Francie už předtím poskytovala kolonistům zásoby, munici a zbraně, mezi jinými pozoruhodná děla systému de Valliere hrající důležitou roli v bojích u Saratogy.^[8] Po této bitvě do americké války na straně kolonistů vstoupilo i Španělsko.

Boje u Saratogy začaly 19. září. Burgoyne, veden snahou dobýt opevněnou americkou pozici na výšinách Bemis Heights, přesunul některé ze svých jednotek na bok amerických pozic. Generál Benedict Arnold tento manévr předpokládal a obranu významně posílil. Burgoyne získal kontrolu Freemanovy farmy, ale bylo to vítězství zaplacené velkými ztrátami. Dny následující po bitvě probíhaly menší potyčky a Burgoyne vyčkával v naději, že z New Yorku dorazí britské posily. Mezitím dorazily posily Američanům v podobě milicí Patriotů, což změnilo poměr sil. Spory v americkém velení vedly generála Gatese k tomu, aby během bojů Arnolda zbavil velení.

Britský generál sir Henry Clinton vyrazil z New Yorku a pokusil se zvrátit nepříjemnou Burgoynovu situaci. Dne 6. října zaútočil na pevnosti Clinton a Montgomery u řeky Hudson. Britové sice u pevností zvítězili, ale jediným důsledkem akce byly utrpěné ztráty na obou stranách a britské zničení obou pevností při jejich odchodu. Clintonovo úsilí přišlo příliš pozdě na to, aby pomohlo Burgoynovi. Když bylo jisté, že britské posily nedorazí včas, generál Burgoyne zaútočil na výšiny Bemis Heights znovu 7. října. Tato bitva vyvrcholila těžkými boji, kde se uplatnila Arnoldova taktika rychlých přesunů jednotek. Britové byli nuceni k návratu na své pozice před bitvou 19. září, Američané navíc část britských obránců zajali. Burgoyne se ocitl v pasti mezi americkými silami bez naděje na pomoc, a tak 17. října ustoupil do Saratogy (nyní Schuylerville) a kapituloval s celou svou armádou. „Jeho kapitulace,“ říká historik Edmund Morgan, „byla velkým zlomem války, protože tím získal pro Američany zahraniční pomoc, která byla poslední složkou potřebnou k celkovému vítězství.“^[9]